Přejít k obsahu

Příčestí jsou slova, která představují čin nebo stav jako vlastnost jeho podmětu nebo předmětu. Příčestí tvoříme speciálními příponami, a to třemi v činném rodě, ANT, INT, ONT, atřemi v trpném rodě, AT, IT, OT.

Příčestí jako přídavná jména

Činné příčestí představuje čin nebo stav jako popis jeho podmětu:

-ANT- během děje - děj ještě neskončil leganta = takový, že ho stále čtou
-INT- po ději = děj už skončil leginta = takový, že ho předtím četli
-ONT- před dějem - děj ještě nezačal legonta = takový, že teprve budou číst
  • Viro, kiu ankoraŭ legas, estas leganta viro. - Muž, který ještě čte, je čtoucí muž.
  • Viro, kiu antaŭe legis, estas leginta viro. - Muž, který předtím četl, je čtevší muž.
  • Viro, kiu poste legos, estas legonta viro. - Muž, který teprve bude číst, je muž hodlající číst.

Trpné příčestí představuje děj nebo stav jako popis jeho předmětu:

-AT- během děje - děj ještě neskončil legata = taková, že někdo ji čte
-IT- po ději = děj již skončil legita = taková, že někdo ji už četl
-OT- před dějem - děj ještě nezačal legota = taková, že ji někdo později bude číst
  • Libro, kiun oni ankoraŭ legas, estas legata libro. - Kniha, kterou ještě čtou, je čtená kniha.
  • Libro, kiun oni antaŭe legis, estas legita libro. - Kniha, kterou předtím četli, je přečtená kniha.
  • Libro, kiun oni poste legos, estas legota libro. - Knihu, kterou později budou číst, je kniha připravená ke čtení.

Trpné příčestí je možné jen u takových sloves (činů), které mají přímý předmět. Nelze říci např. okazata, protože okazi (stát se) nikdy nemůže mít předmět. Také všechna slovesa s příponou IĜ jsou nepřechodná. Proto příčestí ...iĝata, ...iĝita a ...iĝota nejsou možná.

Samohlásky u příčestí jsou stejné jako u základních slovesných tvarů AS, IS a OS. Také významy jsou podobné, i když ne zcela stejné. AS vyjadřuje hlavně současnost děje, kdežto ANT a AT jeho trvání, případně opakování. IS sděluje, že se čin odehrál před současností, kdežto INT a IT vyjadřují, že děj byl splněn, případně že předcházel jinému ději. OS ukazuje na dobu po současnosti, kdežto ONT a OT vyjadřují stav před začátkem děje, často s náznakem úmyslu, naplánování nebo očekávání:

  • Li skribas. - Píše.

    Psaní se odehrává v tuto chvíli nebo je zvyklostí pisatele.

  • Tiam li estis skribanta en sia ĉambro. - Tehdy psal ve svém pokoji (byl píšící).

    Psaní bylo probíhajícím (neukončeným) dějem v minulosti.

  • La letero estis skribata en la paŭzo. - Dopis byl psán o přestávce.

    Psaní probíhalo během přestávky.

  • Janjo havis en tiu nokto dormon maltrankvilan kaj interrompatan. - Janička měla té noci spánek neklidný a přerušovaný.

    Opakovaně se objevovalo přerušování spánku.

  • Li skribis. - Psal.

    Psaní se odehrálo dříve než nyní.

  • Kiam li estis skribinta la leteron, li foriris. - Když napsal ten dopis, odešel.

    Poté co psaní skončilo, odešel.

  • Li sendis la skribitan leteron al sia amiko. - Poslal ten napsaný dopis svému příteli.

    Psaní se odehrálo dříve než odeslání.

  • La letero estis skribita en la paŭzo. - Dopis byl napsán o přestávce.

    Psaní se neuskutečnilo před přestávkou, ale někdy během přestávky psaní dosáhlo svého konce. Dopis se tedy zhotovil o přestávce.

  • Li skribos. - Bude psát, napíše.

    Psaní se uskuteční někdy později.

  • Li estis skribonta la leteron, sed devis subite foriri. - Zrovna se chystal psát dopis, ale musel náhle odejít.

    Psaní bylo zamýšleno, ale přesto se nestalo.

  • Sur la tablo kuŝis aro de legotaj leteroj. - Na stole ležela hromádka dopisů určených ke čtení.

    Dopisy čekaly na čtení. Někdo je měl přečíst, ale ještě to neudělal.

Poznámka: Někteří experimentují s příčestími odpovídajícími koncovce US, tedy "UNT" a "UT": "skribunta viro" = "muž, který by napsal", "skributa letero" = "dopis, který by byl napsán". Ale tato příčestí nepatří k oficiálnímu esperantu. Pokud je použiješ, riskuješ, že ti nebude rozuměno. Snesitelné jsou v humorných textech.

Příčestí jako příslovce.

Příčestí s koncovkou E čili přechodník ukazuje vedlejší děj, který se vztahuje k podmětu věty stejně jako děj hlavní. Místo dvou vět pro každý děj zvlášť složíme je do jedné věty:

  • Li legis sian libron kaj manĝis samtempe pomon.Manĝante pomon li legis sian libron. - Četl svou knihu a zároveň jedl jablko. → Jeda jablko četl svou knihu.

    Jezení probíhalo současně s četbou.

  • j Li faris sian taskon. Poste li iris hejmen.Farinte sian taskon li iris hejmen. - Splnil svůj úkol. Potom šel domů. → Splniv svůj úkol šel domů.

    Plnění úkolu proběhlo dříve než šel domů.

  • Li intencis skribi leteron. Tial li kolektis siajn skribilojn.Skribonte leteron li kolektis siajn skribilojn. - Zamýšlel napsat dopis. Proto shromáždil své psací nášiní. → Hodlaje napsat dopis shromáždil své psací náčiní.

    Psaní dopisu bylo naplánované, ale než začalo, došlo ke shromažďování psacího náčiní.

  • Ili laboris. Samtempe la mastro rigardis ilin.Ili laboris rigardate de la mastro. - Pracovali. Současně se na ně díval hospodář. → Pracovali jsouce pozorováni hospodářem.

    Práce a pozorování probíhaly současně.

  • Mi tute ne atendis lin, sed li tamen venis al mi.Li venis al mi tute ne atendite. - Vůbec jsem ho nečekal, ale přesto za mnou přišel. → Přišel za mnou zcela nečekaně.

    Čekání (které se neuskutečnilo) by předcházelo jeho příchodu.

  • Oni preskaŭ kaptis lin, sed li forkuris.Kaptote, li forkuris. - Už ho skoro dopadli, ale utekl. → Jsa málem chycen utekl.

    Když se uskutečnil útěk, chycení mělo proběhnout v příštím okamžiku.

Takto složené věty se nejčastěji objevují v písemném jazyce. Představují trochu komplikovaný vztah mezi více záležitosmi ve zhuštěné a nesnadné formě. Mluvený jazyk často vyjadřuje takové věci větším množstvím slov.

V takových větách příslovečné příčestí (přechodník) musí logicky popisovat podmět přísudku:

  • Farinte la taskon li iris hejmen. - Splniv úkol šel domů.

    Splnil úkol.

  • Ili laboris rigardate. - Pracovali pozorováni.

    Byli pozorováni.

Neříkej tedy: Promenante sur la strato venis subite ideo al mi en la kapon.Podmět přísudku přišel je nápad. Věta tedy znamená, že nápad se procházel po ulici, což zřejmě není zamýšlený význam. Je třeba říci: Promenante sur la strato mi subite ekhavis ideon en la kapon. Nebo: Když jsem se procházel po ulici, dostal jsem nápad.

Příčestí jako podstatná jména.

Příčestí činné s koncovkou O ukazuje podmět děje (činitele) nebo stavu. Příčestí trpné s koncovkou O ukazuje předmět činu. Normálně příčestí s koncovkou O vyjadřují osoby:

  • skribanto = osoba, která píše
  • skribinto = osoba, která předtím psala
  • skribonto = osoba, která teprve bude psát
  • amato = osoba, kterou někdo miluje
  • amito = osoba, kterou někdo dříve miloval
  • amoto = osoba, kterou teprve někdo bude milovat
  • Kiam Nikodemo batas Jozefon, tiam Nikodemo estas la batanto kaj Jozefo estas la batato. - Když Nikodém bije Josefa, je Nikodém "batanto" (bijící, bijce) a Josef "batato" (bitý, otloukánek).
  • La fuĝintoj kolektiĝis sur la kampo.La personoj, kiuj antaŭe fuĝis... - Utečenci se shromáždili na poli. {1} Osoby, které předtím utekly ...
  • La juĝotoj staris antaŭ la juĝisto.La personoj, kiujn oni intencis juĝi... - Budoucí souzení stáli před soudcem. {1} Osoby, které zamýšleli soudit ...

Nepřidávej příponu UL, protože už samotné O značí osoby.

Pokud se nejedná o osoby, nýbrž věci, pak přidej příponu : skribitaĵo (písemnost), legataĵo (čtivo), plenumitaĵo (splněný úkol), plaĉantaĵo (líbivá věc). Často je však přípona příčestí zbytečná, pokud použijeme AĴ. Normálně stačí skribaĵo, legaĵo, plenumaĵo, plaĉaĵo.

Výjimečně příčestí zakončené na O může místo osoby označovat věc, která plní určitou funkci, hlavně v matematice apod.:

  • dividanto (dělitel) = číslo, které dělí
  • dividato (dělenec) = číslo dělené

Normálně z podstatných jmen osob tvoříme přídavná jména s významem "vztahující se k té osobě". U podstatných jmen vytvořených z příčestí to však nelze, protože mají jiný význam:

  • novulonovula kurso = kurz pro nováčky.
  • komencantokomencanta kurso = "kurz, který něco začíná". Nelze říci komencanta kurso (začínající kurz) ve významu "kurz pro začátečníky", nýbrž musíme to říci přesně kurso por komencantoj (nebo snad porkomencanta kurso).

Poznámka: Slovo Esperanto (s velkým E) bylo původně příčestí s významem "doufající osoba", ale dnes je to jméno jazyka a není na ně pohlíženo jako na příčestí. Proto z něj lze odvodit přídavné jméno Esperanta = esperantský, "vztahující se k jazyku esperanto". Slovo esperanto (s malým e) zůstalo příčestím a stále značí "doufající osoba". V češtině se ovšem i název jazyka píše s malým písmenem podobně jako jiné jazyky (esperanto, latina, sanskrt, angličtina).

Složené tvary slovesné

Pomocným slovesem esti (= být) a různými příčestími lze vyjádřit různé nuance způsobu, času, trvání, výsledku apod. Prosté tvary sloves s koncovkami AS, IS, OS, US a U se běžně používají častěji, ale pokud chceme děj popsat přesněji, můžeme kombinovat tvary slovesa esti (esti, estas, estis, estos, estu, estus) se všemi šesti příčestími. Teoreticky tím dostáváme 36 možných kombinací, ale některé se téměř nepoužívají, protože používají příliš podivné a speciální nuance. Jiné vyjadřují nuance sice potřebné, ale pro které chybí odpovídající výrazové prostředky. Následuje několik příkladů:

  • Li estas leganta libron. - Právě čte knihu - (doslova: Je čtoucí knihu).

    Jeho čtení probíhá nyní.

  • Li estis leganta libron. - Právě četl knihu. = (doslova: Byl čtoucí knihu.)

    Jeho čtení knihy probíhalo právě tehdy.

  • Li estos leganta libron. - Bude číst knihu. = (doslova: Bude čtoucí knihu.)

    Jeho čtení bude probíhat právě tehdy.

  • Li estas leginta libron. - Má knihu přečtenou. = (doslova: Je přečtevší knihu).

    Jeho čtení knihy je už minulá záležitost.

  • Li estis leginta libron. - Měl knihu přečtenou. = (doslova: Byl přečtevší knihu.)

    Tehdy už čtení bylo minulou záležitostí.

  • Li estos leginta libron. - Bude mít knihu přečtenou. = (doslova: Bude přečtevší knihu).

    Jeho čtení knihy bude v té budoucí době už minulá záležitost.

  • Li estus leginta libron, se... - Měl by tu knihu přečtenou, kdyby ... = (doslova: Byl by přečtevší knihu, kdyby ...)

    Jeho čtení knihy by bylo minulou záležitostí, kdyby ...

  • Li estis legonta libron. - Hodlal číst knihu. = (doslovněji: Byl hodlající číst knihu).

    Tehdy byl připraven pro brzké čtení knihy.

  • Li volas esti legonta libron. - Chce se připravit ke čtení knihy. = (doslovněji: Chce být hodlající přečíst knihu).

    Chce být připraven pro brzké čtení knihy.

  • La libro estas legata. - Kniha je čtena.

    Čtení knihy probíhá právě nyní.

  • La libro estos legata. - Kniha bude čtena.

    Čtení bude tehdy probíhat.

  • La libro estus legata, se... - Kniha by byla čtena, kdyby ...

    Čtení knihy by probíhalo, kdyby ...

Složené časy s příponou ANT jsou málokdy potřebné. Zdůrazňují, že něco probíhá, když se zároveň odehrává něco jiného. Normálně stačí prosté tvary, souběžnost dějů lze zdůraznit slovy (ĝuste) tiam (právě tehdy). Složené časy s příponou INT jsou potřebné častěji. Jsou užitečné k tomu, aby ukázaly, že jeden děj předcházel druhému. Ovšem často to vyjadřuje okolní text dost dobře, pomoci mohou i výrazy jam (již), antaŭe (předtím), ĵus (právě před chvílí), post kiam (poté co) nebo antaŭ ol (dříve než). Složené časy s příponou ONT jsou použitelné k tomu, aby ukázaly blízký nebo zamýšlený čin. Také baldaŭ (brzy) a různá slovesa to mohou vyjádřit, často i jasněji.

Složené slovesné tvary s příponou IT se poněkud liší od složených tvarů s příponou INT, nejen trpným a činným rodem. Činný rod (INT) vždy poukazuje na děj, který se odehrál před jiným dějem, kdežto trpný rod (IT) vyjadřuje spíše splnění úkolu nebo vytvoření výsledku, proto se nemusí vždy jednat o děj dřívější:

  • Tiam li estis eltrovinta la veron. - Tiam li estis eltrovinta la veron. = Tehdy zjistil pravdu. - (doslovněji: Tehdy byl naleznuvší pravdu.)

    K nalezení pravdy došlo před "tehdy". Pokud chceme vyjádřit, že právě tehdy, je lépe použít prostý tvar: Tiam li eltrovis la veron.

  • Tiam la vero estis eltrovita. - Tiam la vero estis eltrovita. = Tehdy byla pravda objevena.

    K objevení pravdy došlo právě tehdy nebo už dříve, podle souvislostí v okolním textu. Prostý tvar pro trpný rod neexistuje, ale můžeme ho nahradit podmětem oni: Tiam oni eltrovis la veron.

Někdy může dojít k nedorozumění, zda tvar s IT znamená děj dřívější nebo prostě dokončený, splněný čin. Pak je možné si pomoci doplňujícími výrazy. V praxi jsou ovšem jen málokdy potřeba: Kiam via domo estis konstruata, mia domo estis jam longe konstruita. (Když byl tvůj dům stavěn, můj byl už dlouho postavený.) Estis konstruita ukazuje dobu před estis konstruata. Antaŭe ni iradis en la lernejon kaj iom lernis, kaj poste ni estis konfirmitaj. (Nejdříve jsme chodili do školy a trochu se učili, a potom jsme byli biřmováni.)Estis konfirmitaj je výsledek, který se uskutečnil později než iradis a lernis.

Někdy místo složeného tvaru esti + příčestí se tvoří sloveso přímo z tohoto příčestí jako z jiných přídavných jmen: estas legantalegantas, estis legontalegontis, estus legintalegintus, estas legatalegatas, estos legitalegitos apod.

Tyto tvary jsou sice zcela logické a v souladu s pravidly tvorby slov, ale v praxi jsou málo srozumitelné, člověk si je musí v duchu zase rozložit, aby jim porozuměl. Slova jako legintos obsahují příliš mnoho informací ve velmi zhuštěné podobě. Normální složené tvary s esti jsou vhodnější (estos leginta) v těch vzácných případech, kdy se nespokojíme jen s obyčejným tvarem (legis, legos atd.)

Sed kelkaj tiaj mallongigitaj formoj efektive praktike iom enuziĝis. Precipe INTUS-formoj estas popularaj. Simpla US-formo estas tute sentempa, sed multaj tamen sentas US-verbojn kiel nuntempajn, kaj uzas INTUS ĉiam, kiam temas pri pasinteco: {1} = {2} Oni povas pli simple diri: {3}

Také tvary končící na ATAS jsou dosti časté: Bezonatas novaj fortoj en nia organizo. = Estas bezonataj... (Jsou potřebné nové síly pro naši organizaci) Serĉatas nova redaktisto por la revuo. = Estas serĉata... (Hledá se novy redaktor pro časopis)

Trpný rod

Věty s přechodnými slovesy můžeme převést z činného rodu (normální stav) do rodu trpného, který je jakoby obráceným způsobem, jak popsat děj. Když se věta převádí do trpného rodu, dochází ke třem změnám:

  • Předmět se stává podmětem (a ztrácí koncovku N).
  • Přísudek se stává složeným slovesem: esti + trpné příčestí.
  • Činný podmět mizí nebo se stává příslovečným určením původce (vyjádřeno předložkou DE).

La knabino vidas la domon. - Dívka vidí dům.

  • la domonla domo
  • vidasestas vidata
  • la knabinode la knabino

La domo estas vidata de la knabino. - Dům je viděn dívkou.

Li batis sian hundon per bastono. - Udeřil svého psa holí.

  • sian hundonlia hundo
  • batisestis batata
  • li (= on) může zmizet.

Lia hundo estis batata per bastono. - Jeho pes byl bit holí.

Trpný rod se používá tehdy, chceme-li odvrátit pozornost od činitele a zdůraznit samotný čin. Více pozornosti se pak dostává i předmětu děje, který se nyní stává novým podmětem. Často se používá při popisu obecných záležitostí, kdy aktivní činitel téměř neexistuje.

Pokud chceme v trpné větě zachovat původního činitele, musíme použít předložku de: Ĝi estis trovita de mia frato. = Mia frato trovis ĝin. La piano estas ludata de vera majstro. = Vera majstro ludas la pianon. Předložka de má mnoho významů, avšak u trpného příčestí toto de normálně ukazuje činitele. V případě možného omylu můžeme upřesnit výrazem fare de: Ĝi estis forprenita fare de mi. = Mi forprenis ĝin.

Pokud je podmětem trpného přísudku vedlejší věta, infinitiv nebo příslovce množství (nebo množstevní výraz), trpné příčestí musí mít koncovku E (být trpným přechodníkem): Oni interkonsentis, ke mi faru tion (Domluvili se, abych to udělal já).Estis interkonsentite, ke mi faru tion. (Bylo domluveno, abych to udělal já) Oni ordonis al mi fari tion (Pručili mi udělat to).Al mi estis ordonite fari tion. (Bylo mi poručeno to udělat) Oni atribuis multe (= multon) al tiu rakonto. (Hodně té povídce přisoudili) → Multe estis atribuite al tiu rakonto. (Mnoho bylo té povídce přisouzeno). Někdy se přechodné sloveso objevuje ve větě bez podmětu. Při převedení do trpného rodu vznikne bezpředmětná trpná věta. Příčestí má koncovku E: Oni parolis pri tio.Pri tio estis parolate. (Mluvili o tom. Bylo o tom mluveno.)

Trpný rod - výběr příčestí

Výběr příčestí v trpném rodě závisí na tom, co chceme vyjádřit. Vyber příponu AT, pokud jde o pozvolné nebo opakované trvání děje. Zvol IT, pokud je důležitější splnění a výsledek děje. Vyber OT, pokud se jedná o stav před činem.

AT
trvání nebo opakování
IT
splnění nebo výsledek
OT
stav před činem

Pokud váháme mezi AT a IT, je možné použít kontrolní výrazy pro zjištění, která nuance se více hodí.

Pokud lze přidat iom post iom (postupně, krok za krokem),plu kaj plu (víc a víc) nebo ree kaj ree (znovu a znovu), aniž by se změnil zcela význam věty, pak se hodí AT, protože iom post iom a plu kaj plu zdůrazňují trvání a ree kaj ree zdůrazňuje opakování.

Pokud můžeme dodat definitive (definitivně) a nezničit smysl věty, pak se hodí IT, protože definitive zdůrazňuje splnění nebo výsledek děje.

  • Ŝi amis kaj estis [plu kaj plu] amata. - Milovala a byla stále (víc a víc) milována.
  • Dum la teatraĵo estis [iom post iom] montrata, okazis strangaj aferoj en la salono. - Zatímco divadelní představení (postupně) probíhalo, v sále se děly divné věci.
  • Tiu ĉi komercaĵo estas ĉiam volonte [ree kaj ree] aĉetata de mi. - Toto zboží je mnou stále (znovu a znovu) nakupováno.
  • Mi sciigas, ke de nun la ŝuldoj de mia filo ne estos [ree kaj ree] pagataj de mi. - Oznamuji, že ode dneška budou dluhy mého syna (znovu a znovu) mnou placeny.
  • Estu trankvila, mia tuta ŝuldo estos [definitive] pagita al vi baldaŭ. - Buď klidný, celý můj dluh ti bude brzy (definitivně) zaplacen.
  • Georgo Vaŝington estis [definitive] naskita la dudek duan de Februaro de la jaro mil sepcent tridek dua. - George Washington byl (definitivně) narozen dvaadvacátého února roku sedm set třicet dva.

Některá slovesa mají dva rozdílné významy a výběr příčestí závisí na tom, který z obou významů máme na mysli. Klasickým příkladem je sloveso okupi (okupovat), které může znamena buď "preni okupe" (zabrat) nebo "teni okupe" (držet). Zabrírání je děj chvilkový a proto je u něj zajímavé splnění. Držení je naopak záležitost dlouhodobá, proto je o něho zajímavé trvání. Po zabrání ale následuje držení, před držením předchází zabrání. Proto u okupi je často možné pouižít AT nebo IT podle libosti, aniž by se význam zásadně změnil: Mi estas tre okupata de mia laboro. = Mia laboro nun "tenas min" (plu kaj plu), ĉar ĝi antaŭe "prenis min". (Jsem velmi zaměstnáván svou prací = Moje práce mě "drží" víc a víc, protože si mě předtím "vzala".) Mi estas tre okupita de mia laboro. = Mia laboro (definitive) "prenis min", kaj tial ĝi nun "tenas min". (Jsem velmi zaměstná svou prací. = Moje práce me definitivně zabrala, a proto si mě drží). Jiným příkladem je sloveso "kovri" (pokrýt, krýt): Li kovris la plankon per tapiŝo.La planko estis kovrita (de li) per tapiŝo. (Pokryl podlahu kobercem. Podlaha byla od něj pokryta kobercem) Zde se jedná o definitivní výsledek činu "položit na podlahu". Tapiŝo kovris la plankon.La planko estis kovrata de tapiŝo. (Koberec pokrýval podlahu. Podlaha byla krytá kobercem). Zde se jedná o postupné trvání děje "ležet na podlaze". U sloves typu okupi a kovri se nejčastěji používá IT, ale máme volnost výběru podle záměru, který chceme vyjádřit:

Příčestí s AT bývá upřednostňováno tehdy, jedná-li se o teroretickou možnost, která se ale jistě neuskuteční, nebo když je děj popírán anebo když okolní text smazává představu naplnění děje: Ŝi estis nun en tia aĝo, ke ŝi devis esti konfirmata. (Byla nyní v tom věku, kdy měla být biřmována.) Jedná se jen o povinnost biřmování, ale nevíme, zda se toto biřmování uskutečnilo. Ili volas, ke tia aŭ alia ŝanĝo estu farata jam nun. (Chtějí, aby ta nebo ona změna byla provedena již nyní.) Nevíme, zda změny budou provedeny. La unueco de Esperanto neniam estos rompata. (Jednota esperanta nikdy nebude narušována). Narušení se nikdy nenaplní. Eĉ vulpo plej ruza fine estas kaptata. (I nejchytřejší liška nakonec bývá chycena.) Jedná se stále platný princip, proto se trvání stává důležitějším než naplnění. Ale přípona IT se v těchto případech dá použít také. Máme zde možnost výběru podle nuance, kterou chceme vyjádřit.

U opakovaných dějů se normálně používá AT, protože nás zajímá ono opakování. Někdy se ale soustředíme na naplnění jednotlivých opakování a můžeme použít IT. Pokud uvádíme přesný počet opakování, stává se naplění důležitějším a pak se používá IT: Dum la milito tiu vilaĝo estis ofte prirabata kaj bruligata. Dum la milito tiu vilaĝo estis kvarfoje prirabita kaj bruligita.

Poznámka: Někteří esperantisté nepřijímají výše zmíněné principy. Podle nich AT má vždy znamenat "právě tehdy" a IT "předtím". Používají věty jako: Mi estis naskata en Januaro. (Byl jsem rozen v lednu) La ŝlosilo estis perdata hieraŭ. (Klíč byl ztrácen včera.) Subite li estis trafata de kuglo. (Náhle byl zasahován kulkou).Tento způsob jse nazývá "atismo" (též "tempismo"). V normálním esperantu se v takových případech používá IT, proto se tento způsob nazývá "itismo" (též "aspektismo"). Spor mezi itismem a atismem definitivě rozhoducjí tři vzoprové věty z Fundamenta: Georgo Vaŝington estis naskita la dudek duan de Februaro de la jaro mil sepcent tridek dua. (George Washington byl narozen...) Li sentis sin tiel malfeliĉa, ke li malbenis la tagon, en kiu li estis naskita. (Cítil se tak nešťasten, že proklínal den, v němž byl narozen) Mia onklo ne mortis per natura morto, sed li tamen ne mortigis sin mem kaj ankaŭ estis mortigita de neniu; unu tagon, promenante apud la reloj de fervojo, li falis sub la radojn de veturanta vagonaro kaj mortiĝis. (Můj strýc nezemřel přirozenou smrtí, ani se nezabil sám ani nebyl někým zabit; jednou se procházel podél železničních kolejí, spadl pod projíždějící vlak a přišel o život).

Zpět na začátek