Přejít k obsahu

Písmena

Abeceda esperanta má 28 písmen:

  • Aa ami milovat
  • Bb bela hezká
  • Cc celo cíl
  • Ĉĉ ĉokolado čokoláda
  • Dd doni dát
  • Ee egala rovný, rovnocenný
  • Ff facila snadný, jednoduchý
  • Gg granda velký
  • Ĝĝ ĝui užívat si
  • Hh horo hodina
  • Ĥĥ ĥoro sbor
  • Ii infano dítě
  • Jj juna mladý
  • Ĵĵ ĵurnalo noviny
  • Kk kafo káva
  • Ll lando země
  • Mm maro moře
  • Nn nokto noc
  • Oo oro zlato
  • Pp paco mír
  • Rr rapida rychlý
  • Ss salti skákat
  • Ŝŝ ŝipo loď
  • Tt tago den
  • Uu urbo město
  • Ŭŭ aŭto auto
  • Vv vivo život
  • Zz zebro zebra
Velká písmena: A, B, C, Ĉ, D, E, F, G, Ĝ, H, Ĥ, I, J, Ĵ, K, L, M, N, O, P, R, S, Ŝ, T, U, Ŭ, V, Z
Malá písmena: a, b, c, ĉ, d, e, f, g, ĝ, h, ĥ, i, j, ĵ, k, l, m, n, o, p, r, s, ŝ, t, u, ŭ, v, z
Názvy písmen: a, bo, co, ĉo, do, e, fo, go, ĝo, ho, ĥo, i, jo, ĵo, ko, lo, mo, no, o, po, ro, so, ŝo, to, u, ŭo, vo, zo

Velká a malá písmena

Každé písmeno existuje ve dvou formách: velké písmeno a malé písmeno. Běžnou formou jsou malá písmena. Velká písmena se obvykle používají jako první písmeno věty a jako první písmeno vlastního jména.

Diakritická znaménka

Esperanto má šest zvláštních písmen: Ĉ, Ĝ, Ĥ, Ĵ, Ŝ a Ŭ. Mají diakritická znaménka. Znaménko ^ se nazývá cirkumflex nebo stříška. Znaménko nad U se nazývá oblouček nebo breva.

Pokud nelze použít správnou diakritiku, používají se alternativní zápisy. Oficiální alternativou podle Fundamento de Esperanto je písmeno H. Klade se za písmeno místo stříšky a oblouček nad U se zcela vypouští: ch, gh, hh, jh, sh, u. Při počítačovém zpracování, v elektronické poště apod. se klade za písmeno znak X místo stříšky i obloučku: cx, gx, hx, jx, sx, ux.

Výslovnost

Písmena A, E, I, O, U jsou samohlásky. Všechna ostatní jsou souhlásky. Každé písmeno musí být vysloveno. Němé hlásky neexistuji.

Samohlásky

Samohláska Popis Zvukový symbol IPA
I i [i]
U u [u]
E e [e]
O o [o]
A a [a]

Přízvuk

Ve slovech s dvěma a více samohláskami (tedy víceslabičnými) se jedna ze samohlásek vyslovuje silněji než ostatní – je na ní přízvuk. Přízvuk je v esperantu vždy na předposlední samohlásce (zde je vyznačený velkým písmenem): tAblo, nenIam, rapIda, taksIo, familIo, revolvEro, krokodIloj, eskImo, diskUtas, mEtro, metrOo, Apud, anstAtaŭ, trIcent, mAlpli, Ekde, kElkmil atd.

Koncovka O může být nahrazena apostrofem. Apostrof je považován za nevyslovenou samohlásku, proto se přízvuk nemění: taksI', familI', revolvEr', metrO'.

Proměňování samohlásek

Každá samohláska může být vyslovena několika způsoby v určitém rozmezí (podle národních zvyklostí). Důležité ale je, aby se příliš nepřiblížila jiné z pěti samohlásek.

Délka samohlásek nevyjadřuje v esperantu odlišný význam. Mohou být vyslovovány dlouze, krátce nebo středně dlouze, jak je kdo zvyklý.

Všechny esperantské samohlásky se vyslovují "bez pohybu", což znamená, že po dobu vyslovování jedné samohlásky jazyk nepřesouváme z jedné pozice na druhou. Např. E nemá znít jako "ej", O jako "ou".

Souhlásky

Souhláska Popis Zvukový symbol IPA
B b [b]
P p [p]
D d [d]
T t [t]
G g [g]
K k [k]
V v [v]
F f [f]
Z z [z]
S s [s]
Ĵ ž [ʒ]
Ŝ š [ʃ]
Ĥ ch [x]
H h [h]
C c [ts]
Ĝ [dʒ]
Ĉ č [tʃ]
M m [m]
N n [n]
L l [l]
R r [r]
J j [j]
Ŭ u [w]

Polosamohlásky

Polosamohlásky J a Ŭ jsou podle výslovnosti samohlásky, ale v jazyce vystupují jako souhlásky. Vždy jsou krátké a nikdy na nich není přízvuk. Polosamohláska vždy stojí před nebo za skutečnou samohláskou. Ŭ se obvykle vyskytuje jen v kombinacích "aŭ" a "eŭ".

Proměňování souhlásek

Když stojí neznělá souhláska před znělou, mnozí mají tendenci ji vyslovit také zněle: akvo → "agvo", okdek → "ogdek". A naopak, když stojí znělá spoluhláska před neznělou, mnozí ji vyslovují nezněle: subtaso → "suptaso", absolute → "apsolute". Tyto změny v principu nejsou správné, často se však v praxi tolerují, pokud nedochází k nedorozuměním. Občas někdo vyslovuje nezněle znělou souhlásku na konci slova: apud → "aput", sed → "set", hund' → "hunt", naz' → "nas". Takové změny však nejsou přípustné a je třeba se jim vyhýbat.

Někteří mluvčí přebírají ze svého mateřského jazyka výslovnost KV a GV jako "kŭ" a "gŭ": akvo → "akŭo", kvin → "kŭin", gvidi → "gŭidi". Ŭ v esperantu nikdy nemůže následovat hned po souhlásce, takže sotva může vzniknout nedorozumění, ale taková výslovnost se všeobecně považuje za nesprávnou.

V některých jazycích se hlásky P, T, K, C a Ĉ vyslovují s přídechem (s aspirací), jakoby s přídavným slabým H. V esperantu se vyslovují bez přídechu, neexistuje však o tom pravidlo. Proto se připouští i přídech, je však nutné dávat pozor, aby to neznělo jako plné H.

L tvoříme částečnou překážkou u zubů. Když je překážka jen tam, L zní "světle". Když současně zvedneme zadní část jazyka proti měkkému patru, L zní "tmavě" (blíž k U). Tmavé L je dobrá alternativa, ale je nutné dbát na to, aby neznělo jako Ŭ. To se stává, když zmizí hlavní překážka u zubů.

Když N stojí před dásňovou hláskou nebo hláskou měkkého patra, je tendence měnit N na dásňovou hlásku (malý rozdíl) nebo na hlásku měkkého patra (velký rozdíl) kvůli usnadnění výslovnosti: tranĉi, manĝi, longa, banko apod. To je v pořádku, protože v esperantu neexistují takto vzniklé hlásky, u kterých by mohlo dojít k záměně s N. Podobně M se někdy vyslovuje retozubně před jinou retozubnou hláskou: amforo, ŝaŭmvino apod. I to je v pořádku. Je však potřeba dát pozor, aby N nebylo vyslovováno retozubně: infero, enveni apod., protože by mohlo dojít k záměně N a M, což je nepřípustné. Samozřejmě je vždy možné použít základní výslovnost N a M.

R je normálně zubná hláska, ale není důležité, kde v ústech ji tvoříme. Např. je v pořádku vyslovit R jako hlásku měkkého patra. Důležité však je, aby to byla vibranta. Takže i R jako hláska měkkého patra by měla být vibranta, to znamená, že čípek kmitá proti jazyku. R musí být vždy kmitavé bez ohledu na pozici ve slově. Např. v rivero (řeka) musíme obě R vyslovit shodně. V praxi se používají i různé další druhy R. Je však potřeba dbát na dostatečné odlišení výslovnosti od jiných souhlásek i od samohlásek.

Délka souhlásek nemá v esperantu zásadní význam. Můžeme je vyslovovat dlouze, středně dlouze nebo krátce, dle libosti.

Zpět na začátek