Přejít k obsahu

Zde jsou krátké vysvětlivky důležitých gramatických výrazů užívaných v této gramatice. Vysvětlivky jsou popsány z hlediska esperantské gramatiky. V jiných gramatikách (esperanta nebo jiných jazyků) mohou výrazy být užívány trochu jinými způsoby. Výrazy v gramatice lernu! vyplývají víceméně z užití v Plena Analiza Gramatiko od Kalocsaye a Waringhiena.

adjektivo = přídavné jméno
Slovo užívané pro popsání podstatného jména nebo substantivního slova neohebného.
adjekto = příslovečné určení
Část věty, která říká, jakým způsobem, na jakém místě, v jakém čase, jakým nástrojem atd. nastává děj (nebo stav) přísudku. Každá část věty kromě přísudku, podmětu, předmětu, doplňku je příslovečné určení.
adverbo = příslovce
Slovo používané pro popis slovesa, přídavného jména, adjektivního slova neohebného, jiného příslovce, příslovečného slova neohebného nebo celé věty (tj. něčeho, co není podstatné jméno ani substantivní slovo neohebné).
afikso = afix
Morfém, který je používán pro tvorbu složenin. Dělí se na přípony (sufixy) a předpony (prefixy).
afrikato = afrikáta, poloražená souhláska
Souhláska vznikající tak, že proud vzduchu překonává úplnou překážku, ale jen natolik, že vzniká třený zvuk.
aktivo = rod činný
Obyčejný druh věty, ve které podmět je tím, kdo provádí děj přísudku. Vizte také rod trpný.
akuzativo = akuzativ (v češtině 4. pád)
Koncovka -N.
apozicio = apozice, přístavek
Část věty, která (obvykle) stojí těsně za jinou částí věty a vyjadřuje totéž jinými slovy.
epiteto = přívlastek shodný
Přídavné jméno, příslovce nebo slovo neohebné vystupující jako přídavné jméno či příslovce, které přímo popisuje jiné slovo.
finitivo = určitý tvar slovesa
Slovesný tvar, který může být použitý jako přísudek.
frikativo = frikativa, spiranta, třená souhláska
Souhláska tvořená třením proudu vzduchu z důvodu neúplné překážky (zúžení).
futuro = čas budoucí
Slovesný čas, který vyjadřuje děj nebo stav v budoucnosti.
imperativo = rozkazovací způsob, imperativ
Slovesný způsob, který vyjadřuje příkaz (jedno z použití přacího způsobu v esperantu).
indikativo = oznamovací způsob, indikativ
Slovesný způsob, který vyjadřuje skutečné děje a stavy.
infinitivo = infinitiv, neurčitek, neurčitý způsob
Slovesný způsob, který neutrálně označuje děj nebo stav bez vyjádření, jestli jde o realitu, přání či představu.
interjekcio = citoslovce
Slovo neohebné, které vyjadřuje zvolání.
kondicionalo = podmiňovací způsob
Slovesný způsob, který označuje nereálný děj nebo stav, představu či fantazii.
konjunkcio = spojka souřadicí
Slovo neohebné, které spojuje části vět, které mají ve větě stejnou roli.
konsonanto = souhláska, konsonant
Hláska tvořená překážkou v proudu vzduchu.
lateralo = laterála, laterální souhláska, boková souhláska
Souhláska tvořená překážkou jen uprostřed úst. Vzduch proudí volně po stranách jazyka.
modo = slovesný způsob, modus
Jedna ze slovesných kategorií, která vyjadřuje postoj hovořícího k výroku. Esperanto rozlišuje následující slovesné způsoby: infinitiv, oznamovací způsob, přací způsob a podmiňovací způsob.
nazalo = nosovka, nazála
Souhláska tvořená úplnou překážkou v ústech. Vzduch místo toho proudí nosem.
negacio = zápor, negace
Záporné slovo neohebné.
netransitiva verbo = sloveso nepřechodné, netranzitivní, intranzitivní, bezpředmětové
Sloveso, které nemůže mít předmět.
nominativo = nominativ (v češtině 1. pád)
Podstatné jméno nebo substantivní slovo neohebné, které nemá ukazatel úlohy (předložku ani koncovku akuzativu).
numeralo, nombrovorto = číslovka
Slovo neohebné, které vyjadřuje číslo.
objekto = předmět
Větný člen, který označuje to, co je přímo zasažené dějem přísudku. Někdy hovoříme o "přímém předmětu" a naopak "nepřímém předmětu". Běžný (přímý) předmět se označuje také jako "předmět v akuzativu". Nepřímý předmět nazýváme v této gramatice příslovečným určením s předložkou al a tradičně se označuje jako "předmět v dativu".
participo = příčestí
Slovo označující děj nebo stav jako vlastnost jeho podmětu nebo předmětu.
pasivo = rod trpný
Druh "inverzní" větné stavby, ve které to, co je obvykle (v rodu činném) předmětem, vystupuje jako podmět.
plozivo = ploziva, okluziva, plozivní souhláska
Souhláska tvořená prudkým uvolněním úplné překážky v proudu vzduchu.
pluralo = plurál, číslo množné
Označuje víc než jednu záležitost.
predikativo = doplněk
Samostatný větný člen, který popisuje podmět nebo předmět pomocí slovesa.
predikato = přísudek
Hlavní sloveso věty. Sloveso, které má obvykle podmět.
prefikso = předpona
Afix, který se klade před jiné kořeny.
prepozicio = předložka
Slovo neohebné, které vyjadřuje funkci následného větného členu.
preterito = čas minulý
Slovesný čas, který vyjadřuje děj nebo stav v minulosti.
prezenco = čas přítomný
Slovesný čas, který vyjadřuje děj nebo stav v současnosti.
pronomo = zájmeno
Slovo neohebné, které používáme jako náhradu za substantivní část věty.
singularo = singulár, číslo jednotné
Označuje jednu záležitost.
subjekto = podmět
Větný člen, který (v rodu činném) označuje vykonavatele děje přísudku.
subjunkcio = spojka podřadicí
Slovo neohebné, které uvozuje větu vedlejší a připojuje ji k větě hlavní.
substantivo = podstatné jméno
Slovo, které může vystupovat jako hlavní slovo některého z následujících větných členů: podmět, předmět, vokativ, příslovečné určení, přívlastek shodný, přívlastek neshodný, doplněk.
sufikso = přípona
Afix, který přidáváme za kořen slova.
suplemento = přívlastek neshodný
Přímý popis (slova, které není slovesem), jehož vztah k popisovanému slovu označuje předložka nebo akuzativní koncovka.
transitiva verbo = sloveso přechodné, tranzitivní
Sloveso, které může mít předmět.
verbo = sloveso
Slovo, které vyjadřuje děj nebo stav a které může ve větě vystupovat jako přísudek. Mezi slovesa počítáme i infinitiv, přestože takové sloveso obyčejně nemůže takto vystupovat.
vibranto = vibranta, kmitavá souhláska
Souhláska tvořená opakovaným rychlým zablokováním a odblokováním proudu vzduchu.
vokalo = samohláska, vokál
Hláska, která je tvořená bez překážky v proudu vzduchu a která může být nositelem přízvuku.
vokativo = vokativ, volatel (v češtině 5. pád)
Větná funkce, která označuje toho, kdo je oslovován.
volitivo = přací způsob
Slovesný způsob, který vyjadřuje, že děj nebo stav není skutečný, ale jen chtěný.
vorteto = slovo neohebné
Slovo, které nepotřebuje koncovku, nýbrž které se může ve větě objevit takové, jaké je.
Zpět na začátek