Příslovce popisují způsoby, místa, časy, množství apod. V esperantu mají koncovku E.
- rapide = rychle
- bele = pěkně, krásně
- urbe = městsky, ve městě/městech
- hejme = doma, ve vlastním domově
- tage = ve dne
- matene = ranně, ráno
- lunde = v pondělí (jedno / víc než jedno / každé)
- normale = normálně, normálním způsobem
- multe = hodně, mnoho, ve velkém množství
- alveninte = přišedše (minulý přechodník od slovesa přijít), po příchodu
Příslovce místa mohou mít akuzativní koncovku N na vyjádření směru: urben = do měst(a), hejmen = domů. Avšak příslovce nikdy nemůže mít koncovku J.
Pro porovnávání se používají příslovce se slůvky pli a plej.
Užití příslovcí
Příslovce může mít funkci příslovečného určení, které rozvíjí sloveso:
-
Ili manĝas rapide. - Oni jedí rychle.
Rapide je příslovečné určení, které rozvíjí manĝas a vyjadřuje způsob jedení.
-
Urbe troviĝas multaj restoracioj. - Ve městě se nachází mnohé restaurace.
Urbe je příslovečné určení, které rozvíjí troviĝas a vyjadřuje místo výskytu.
Příslovce v roli příslovečného určení se může vztahovat i na celou větu:
-
Kompreneble mi iros. - Pochopitelně půjdu.
Kompreneble se vztahuje na celou větu. Nevyjadřuje způsob chůze, ale komentuje fakt, že půjdu. Ten celý fakt je pochopitelný.
Příslovce může ve větě vystupovat i jako přívlastek shodný rozvíjející: přídavné jméno, jiné příslovce, příslovečné slovo neohebné:
- Ĝi estas sufiĉe granda. - To je dostatečně velké.
- Li manĝas terure multe. - On jí strašně moc.
- Ili revenos treege baldaŭ. - Oni se vrátí velice brzy.
Příslovce může být také doplňkem rozvíjejícím infinitiv nebo vedlejší větu:
-
Estas amuze labori. - Je zábavné pracovat.
Amuze rozvíjí slovo labori.
- Multe maĉi estas necese por bona digesto. - Hodně žvýkat je potřeba pro dobré trávení.
Přídavná jména a příslovce jsou si velmi podobná. To, který slovní druh použijeme, závisí na tom, co chceme rozvíjet.
Příslovce množství lze použít i tak, jako kdyby byla podstatnými jmény: Tie loĝas multe (= multo) da stranguloj.
Příslovečná slova neohebná
Některá slova neohebná v esperantu mohou mít větnou funkci příslovce, ale nemají koncovku E. Jsou to tabulková slova končící na E, EL, OM, AM a AL, slova pli a plej, slovo ne, slova ĉi, for, ankoraŭ, baldaŭ, hodiaŭ, hieraŭ, morgaŭ, jam, ĵus, nun, plu, tuj, ajn, almenaŭ, ankaŭ, apenaŭ, des, do, eĉ, ja, jen, jes, ju, kvazaŭ, mem, nur, preskaŭ, tamen, tre a tro. V principu jsou to příslovce, ale v této gramatice je nazýváme příslovečná slova neohebná pro jasné odlišení od příslovcí, která koncovku E mají.