Přejít k obsahu

Zde jsou krátké vysvětlivky důležitých gramatických výrazů užívaných v této gramatice. Vysvětlivky jsou popsány z hlediska esperantské gramatiky. V jiných gramatikách (esperanta nebo jiných jazyků) mohou výrazy být užívány trochu jinými způsoby. Výrazy v gramatice lernu! vyplývají víceméně z užití v Plena Analiza Gramatiko od Kalocsaye a Waringhiena.

adjektivo (adjektivo = přídavné jméno)
Slovo užívané pro popsání podstatného jména nebo substantivního slova neohebného.
adjekto (adjekto = příslovečné určení)
Část věty, která říká, jakým způsobem, na jakém místě, v jakém čase, jakým nástrojem atd. nastává děj (nebo stav) přísudku. Každá část věty kromě přísudku, podmětu, předmětu, doplňku je příslovečné určení.
adverbo (adverbo = příslovce)
Slovo používané pro popis slovesa, přídavného jména, adjektivního slova neohebného, jiného příslovce, příslovečného slova neohebného nebo celé věty (tj. něčeho, co není podstatné jméno ani substantivní slovo neohebné).
afikso (afikso = afix)
Morfém, který je používán pro tvorbu složenin. Dělí se na přípony (sufixy) a předpony (prefixy).
afrikato (afrikato = afrikáta, poloražená souhláska)
Souhláska vznikající tak, že proud vzduchu překonává úplnou překážku, ale jen natolik, že vzniká třený zvuk.
aktivo (aktivo = rod činný)
Obyčejný druh věty, ve které podmět je tím, kdo provádí děj přísudku. Vizte také rod trpný.
akuzativo (akuzativo = akuzativ (v češtině 4. pád))
Koncovka -N.
apozicio (apozicio = apozice, přístavek)
Část věty, která (obvykle) stojí těsně za jinou částí věty a vyjadřuje totéž jinými slovy.
epiteto (epiteto = přívlastek shodný)
Přídavné jméno, příslovce nebo slovo neohebné vystupující jako přídavné jméno či příslovce, které přímo popisuje jiné slovo.
finitivo (finitivo = určitý tvar slovesa)
Slovesný tvar, který může být použitý jako přísudek.
frikativo (frikativo = frikativa, spiranta, třená souhláska)
Souhláska tvořená třením proudu vzduchu z důvodu neúplné překážky (zúžení).
futuro (futuro = čas budoucí)
Slovesný čas, který vyjadřuje děj nebo stav v budoucnosti.
imperativo (imperativo = rozkazovací způsob, imperativ)
Slovesný způsob, který vyjadřuje příkaz (jedno z použití přacího způsobu v esperantu).
indikativo (indikativo = oznamovací způsob, indikativ)
Slovesný způsob, který vyjadřuje skutečné děje a stavy.
infinitivo (infinitivo = infinitiv, neurčitek, neurčitý způsob)
Slovesný způsob, který neutrálně označuje děj nebo stav bez vyjádření, jestli jde o realitu, přání či představu.
interjekcio (interjekcio = citoslovce)
Slovo neohebné, které vyjadřuje zvolání.
kondicionalo (kondicionalo = podmiňovací způsob)
Slovesný způsob, který označuje nereálný děj nebo stav, představu či fantazii.
konjunkcio (konjunkcio = spojka souřadicí)
Slovo neohebné, které spojuje části vět, které mají ve větě stejnou roli.
konsonanto (konsonanto = souhláska, konsonant)
Hláska tvořená překážkou v proudu vzduchu.
lateralo (lateralo = laterála, laterální souhláska, boková souhláska)
Souhláska tvořená překážkou jen uprostřed úst. Vzduch proudí volně po stranách jazyka.
modo (modo = slovesný způsob, modus)
Jedna ze slovesných kategorií, která vyjadřuje postoj hovořícího k výroku. Esperanto rozlišuje následující slovesné způsoby: infinitiv, oznamovací způsob, přací způsob a podmiňovací způsob.
nazalo (nazalo = nosovka, nazála)
Souhláska tvořená úplnou překážkou v ústech. Vzduch místo toho proudí nosem.
negacio (negacio = zápor, negace)
Záporné slovo neohebné.
netransitiva (netransitiva verbo = sloveso nepřechodné, netranzitivní, intranzitivní, bezpředmětové)
Sloveso, které nemůže mít předmět.
nominativo (nominativo = nominativ (v češtině 1. pád))
Podstatné jméno nebo substantivní slovo neohebné, které nemá ukazatel úlohy (předložku ani koncovku akuzativu).
numeralo (numeralo, nombrovorto = číslovka)
Slovo neohebné, které vyjadřuje číslo.
objekto (objekto = předmět)
Větný člen, který označuje to, co je přímo zasažené dějem přísudku. Někdy hovoříme o "přímém předmětu" a naopak "nepřímém předmětu". Běžný (přímý) předmět se označuje také jako "předmět v akuzativu". Nepřímý předmět nazýváme v této gramatice příslovečným určením s předložkou al a tradičně se označuje jako "předmět v dativu".
participo (participo = příčestí)
Slovo označující děj nebo stav jako vlastnost jeho podmětu nebo předmětu.
pasivo (pasivo = rod trpný)
Druh "inverzní" větné stavby, ve které to, co je obvykle (v rodu činném) předmětem, vystupuje jako podmět.
plozivo (plozivo = ploziva, okluziva, plozivní souhláska)
Souhláska tvořená prudkým uvolněním úplné překážky v proudu vzduchu.
pluralo (pluralo = plurál, číslo množné)
Označuje víc než jednu záležitost.
predikativo (predikativo = doplněk)
Samostatný větný člen, který popisuje podmět nebo předmět pomocí slovesa.
predikato (predikato = přísudek)
Hlavní sloveso věty. Sloveso, které má obvykle podmět.
prefikso (prefikso = předpona)
Afix, který se klade před jiné kořeny.
prepozicio (prepozicio = předložka)
Slovo neohebné, které vyjadřuje funkci následného větného členu.
preterito (preterito = čas minulý)
Slovesný čas, který vyjadřuje děj nebo stav v minulosti.
prezenco (prezenco = čas přítomný)
Slovesný čas, který vyjadřuje děj nebo stav v současnosti.
pronomo (pronomo = zájmeno)
Slovo neohebné, které používáme jako náhradu za substantivní část věty.
singularo (singularo = singulár, číslo jednotné)
Označuje jednu záležitost.
subjekto (subjekto = podmět)
Větný člen, který (v rodu činném) označuje vykonavatele děje přísudku.
subjunkcio (subjunkcio = spojka podřadicí)
Slovo neohebné, které uvozuje větu vedlejší a připojuje ji k větě hlavní.
substantivo (substantivo = podstatné jméno)
Slovo, které může vystupovat jako hlavní slovo některého z následujících větných členů: podmět, předmět, vokativ, příslovečné určení, přívlastek shodný, přívlastek neshodný, doplněk.
sufikso (sufikso = přípona)
Afix, který přidáváme za kořen slova.
suplemento (suplemento = přívlastek neshodný)
Přímý popis (slova, které není slovesem), jehož vztah k popisovanému slovu označuje předložka nebo akuzativní koncovka.
transitiva (transitiva verbo = sloveso přechodné, tranzitivní)
Sloveso, které může mít předmět.
verbo (verbo = sloveso)
Slovo, které vyjadřuje děj nebo stav a které může ve větě vystupovat jako přísudek. Mezi slovesa počítáme i infinitiv, přestože takové sloveso obyčejně nemůže takto vystupovat.
vibranto (vibranto = vibranta, kmitavá souhláska)
Souhláska tvořená opakovaným rychlým zablokováním a odblokováním proudu vzduchu.
vokalo (vokalo = samohláska, vokál)
Hláska, která je tvořená bez překážky v proudu vzduchu a která může být nositelem přízvuku.
vokativo (vokativo = vokativ, volatel (v češtině 5. pád))
Větná funkce, která označuje toho, kdo je oslovován.
volitivo (volitivo = přací způsob)
Slovesný způsob, který vyjadřuje, že děj nebo stav není skutečný, ale jen chtěný.
vorteto (vorteto = slovo neohebné)
Slovo, které nepotřebuje koncovku, nýbrž které se může ve větě objevit takové, jaké je.
Zpět na začátek