Předložky jsou slovíčka, která klademe před větný člen, abychom ukázali jeho úlohu ve větě.
Přeložky normálně stojí před podstatnými jmény nebo zájmény, ale také před slovesnými neurčitky, vedlejšími větami kaj příslovci mmnožství. Někdy se přeložky používají před příslovci místa a času. V tom případě předložka upřesňuje místo nebo čas.
Tato slovíčka jsou předložky: al, anstataŭ, antaŭ, apud, ĉe, ĉirkaŭ, da, de, dum, ekster, el, en, ĝis, inter, je, kontraŭ, krom, kun, laŭ, malgraŭ, per, po, por, post, preter, pri, pro, sen, sub, super, sur, tra a trans:
Samostatné předložky.
Za předložkou obvykle stojí větný člen, ke kterému se přeložka vztahuje. Bez takového větného členu nemá předložka smysl: sur la tablo, en mia domo, ekster tiu ĉi ĉambro, dum la paŭzo, anstataŭ tio, krom Petro atd.
Pokud chceme použít předložku bez větného členu (vnímat ho jako nevyjádřený), musíme použít předložku s příslovečnou koncovkou -E, protože předložka se pak stává samostatným větným členem, který hraje roli příslovce:
- Li staras apud mi. → Li staras apude. - Stojí vedle mě. → Stojí vedle.
- Ŝi sidas ekster la domo. → Ŝi sidas ekstere. - Sedí vně domu. → Sedí venku.
- Tio okazis dum la paŭzo. → Tio okazis dume. - To se stalo během přestávky. → To se stalo mezitím.
- Tio okazos post la kongreso. → Tio okazos poste. - To se stalo po kongresu. → To se stalo potom.
Pokud takové příslovce značí místo, může přijmout směrové -N při vyjádření pohybu :
- Li sidas ekster la domo. → Li sidas ekstere. → Li iras eksteren. = ...al ekstera loko (al loko ekster la domo). - Sedí vně domu. → Sedí venku. → Jde ven = ... k vějšímu místu (místu vně domu)
Pokud původní větný člen hraje úlohu příslovce, pak se po předložce používá koncovka -A.
- Li loĝas en domo apud mia domo. → Li loĝas en apuda domo. ...en domo apuda. - Bydlí v domě vedle mého domu. → Bydlí ve vedlejším domě ... v domě vedlejším.
Ovšem v takových případech je možné použít i příslovce místa nebo času: Li loĝas en domo apude. = Li loĝas en domo, kiu troviĝas apude.
V praxi se ovšem předložky s koncovkami -E a -A používají málo. Téměř se neříká paroli prie = "mluvit o tom", iri dee{e} = "jít od určitého místa", ala veturo = "jízda k určitému místu", proa agado = "činnost kvůli tomu".