Přejít k obsahu

Slovní druhy

Ekzistují dva druhy slov v esperantě: slova ohebná a neohebná.

ohebná slova

Největší skupinou slov v esperantu jsou ohebná slova. Slovo ohebné v základu sestává z kořenu (nebo více kořenů) + koncovky slovní třídy, např.: patr/o, roz/o, sun/o, am/o, kol/tuk/o, san/a, verd/a, hel/ruĝ/a, eg/e, aparten/i, bril/as, est/os, rond/ir/as.

Kořeny slov vyjadřují nejrůznější věci: zvířata, lidi, činy, kvality, abstraktní věci, konkrétní věci atd. Kořen slova nemůže stát samostatně jako slovo, ale potřebuje koncovku. Existuje devět koncovek: a. Když přídáme některou koncovku ke kořeni slova, stane se z něj slovo. V zásadě jakýkoli kořen slova může přijmout jakoukoli koncovku: atd., atd., atd.

Některé kořeny slov jsou užity hlavně při skládání slov. Jmenují se předpony a přípony: aj.

Morfém nepotřebuje koncovku, ale může se obejvit ve větě takový jaký je. Morfémy jsou omezené skupiny slov, které ukazují základní myšlenky, gramatické vztahy atd. Jsou to zejména předložky, např. osobní zájmena, např. zpodstatnělé morfémy a zpřídavnělé morfémy, např. číslovky, např. spojky souřadící, např. spojky podřadící, např. morfémy-přísl.určení, např. citoslovce, např.

45 morfémů má nějaké koncovky, zdá se, že jsou složené, ale jsou nesložené: tio, tia, kio, kie, iu, iel, ĉiam, ĉiom, nenial, nenies aj. Tyto morfémy se jmenují tabulka souvztažných slov nebo korelace.

Role ve větě

Věta je řada slov, které společně vyjadřují myšlenku. Část věty je slovo nebo skupina slov, které tvoří jednotku ve větě.

Nejdůležitější částí věty je přísudek. Je to sloveso s některou z koncovek AS, IS, OS, US a U (běžně ne I): iras, sidis, batos, vidus, pensu atd. Přísudek vyjadřuje, o jaký čin nebo stav se jedná.

Přísudek je ústřední částí věty. Všechny ostatní větné části se různými způsoby vztahují k přísudku. Plní rozličné úlohy ve větě, např. podmět, předmět, přísl.určení, 5. pád, doplněk.

  • La junulo legas libron. - Mladík čte knihu.

    Sloveso čte je přísudek. Mladík je podmět. Knihu je předmět. Větná úloha podmětu je vyjádřena tím, že nemá žádný zvláštní ukazatel této své úlohy, tedy nemá předložku ani akuzativ, je v nominativu (1. pád). Úlohu předmětu ve větě ukazuje přítomnost akuzativní koncovky -N (4. pád).

  • Ŝi veturis tutan tagon per sia aŭto. - Ona jezdí celý den svým autem.

    Větný člen tutan tagon (celý den) je akuzativní příslovečné určení času, které ukazuje, jak dlouho čin trval. Větný člen per sia aŭto (svým autem) je předložkové příslovečné určení způsobu, které nás informuje o nástroji, kterým byl čin vykonán. Větnou úlohu prvního členu vyjadřuje akuzativní koncovka -N, úlohu druhého členu předložka per (pomocí čeho).

  • Andreo, ĉu vi renkontis Paŭlon hodiaŭ? - Ondro, potkal jsi dnes Pavla?

    Větný člen Andreo (Ondro) je vokativo (vokativ, 5. pád, zvolací pád)

  • La apartamento de Andreo estas malgranda. - Ondrův byt je malý.

    Větný člen malgranda (malý) je podmětový doplněk. Popisuje podmět la apartamento (byt) pomocí přísudkového slovesa estas (je).

Existují tři prostředky pro vyjádření úlohy ve větě: nominativo (nominativ, 1. pád), la akuzativa finaĵo N (akuzativní koncovka -N, zhruba náš 4. pád) a prepozicioj (předložky).

Větný člen se skládá z hlavního slova, ke kterému mohou být přidány různé popisy.

  • Andreo loĝas en bela apartamento kun du ĉambroj. - Ondra bydlí v pěkném bytě s dvěma pokoji.

    V příslovečném určení místa je podstatné jméno byt slovem hlavním. K němu se váže přídavné jméno pěkný jako přívlastek shodný a větný člen s dvěma pokoji jako přívlastek neshodný. (Podřízenný větný člen s dvěma pokoji se nevztahuje přímo k přísudku, nýbrž je součástí příslovečného určení místa v pěkném bytě s dvěma pokoji).

Vizte též seznam gramatických výrazů v Úvodu.

Zpět na začátek