Přejít k obsahu
  2. 21 Přístavek

Přístavek (apozice) je vysvětlující doplněk větného členu, který jinými slovy vyjadřuje totéž. V řeči děláme krátkou přestávku před a po, v písmu používáme oddělující čárky.

Apozice hraje stejnou roli jako předcházející větný člen. Pokud ten má koncovku N, má ji také apozice:

  • Karlo, nia prezidanto, prezentis Petron, la novan sekretarion. - Karel, náš předseda, představil Petra, nového sekretáře.

    Jak Karel tak náš předseda jsou podměty, jedná se o tutéž osobu. Jak Petr tak nový tajemník jsou předměty, také se jedná o stejného člověka.

  • Tie mi renkontis Vilĉjon, mian edzon. - Tam jsem potkala Vilíka, svého manžela.
  • La diablo lin prenu, la sentaŭgulon! - Vem ho čert, ničemu!
  • La koko, trumpetisto de l' mateno, per sia laŭta, forta, hela voĉo el dormo vekas dion de la tago. - Kohout, trubač jitra, svým hlasitým, silným, jasným hlasem probouzí ze spínku boha dne.

  • Li prelegis pri Hitlero, la fondinto de la naziismo. - Přednášel o Hitlerovi, zakladateli nacismu.

    Také lze říci: ...pri Hitlero, pri la fondinto...

  • Ni esprimas nian koran dankon al sinjoro Schleyer, la unua kaj plej energia pioniro de la ideo de neŭtrala lingvo internacia. - Vyjadřujeme svůj srdečný dík panu Schleyerovi, prvnímu a nejprůbojnějšímu průkopníkovi myšlenky neutrálního mezinárodního jazyka.

    Také lze říci: ...al sinjoro Schleyer, al la unua kaj plej energia pioniro...

Někdy apozici uvádíme slovy totiž, to jest nebo podobným výrazem:

  • Mi renkontis mian malamikon, nome la mortiginton de mia patro. - Potkal jsem svého nepřítele, a sice vraha mého otce.

  • Hodiaŭ mi ricevis duoblan pagon, tio estas cent dolarojn. - Dnes jsem dostal dvojnásobný plat, to je sto dolarů.

    Zkrácené vyjádření: To jest: dostal jsem sto dolarů.

Nezaměňujme apozici s nominací. Nominace může vypadat podobně jako apozice, ale nepřijímá koncovku přímého předmětu N ani před ní nemohou stát předložky. Porovnejme tyto věty:

  • Iuj asertis, ke ili vidis eĉ profesoron, Paŭlon Jenkins. - Někteří tvrdili, že viděli dokonce profesora, Paula Jenkinse.

    Překvapením je, že vůbec viděli profesora. Později se dodávalo, že viděli právě Pavla Jenkinse. Pavel Jenkins je apozice.

  • Iuj asertis, ke ili vidis eĉ profesoron Paŭlo Jenkins. - Někteří tvrdili, že viděli dokonce profesora Paula Jenkinse.

    Překvapením je, že viděli právě Pavla Jenkinse (který je profesorem). Pavel Jenkins je nominace od slova profesorem. Profesora Pavla Jenkinse = toho profesora, který se jmenuje Pavel Jenkins.

Také nezaměňujme apozici s vokativem, který nemá v esperantu žádný znak své role (ani předložku ani akuzativ): Sidigu vin, sinjoro! (Posaďte se, pane!) Vin a sinjoro je stejná osoba, ale vin je přímý předmět, kdežto sinjoro je vokativ.

Apoziční ĉiu(j), ambaŭnebo ĉio

Ĉiu(j), ambaŭ a ĉio mohou být vysvětlující apozice podstatného jména nebo osobního zájména. Pokud mají koncovku N, má ji také apozice (s výjimkou ambaŭ, která nikdy nemá koncovku N). Takové apozice nemusí stát vždy hned za slovem, ke kterému patří, ale mohou být i kousek dál ve větě.

  • Ni ĉiuj legas. = Ni legas. Ĉiuj (el ni) legas. - My všichni čteme. = Čteme. Všichni (z nás) čtou.
  • Ili ĉiuj sidas silente kaj skribas. = Ili sidas. Ĉiuj (el ili) sidas. - Všichni potichu sedí a píší. = Oni sedí. Všichni (z nich) sedí.
  • Ŝi vidis, kiel la cikonioj forflugis, ĉiu aparte. = La cikonioj forflugis. Ĉiu unuopa cikonio forflugis aparte. - Viděla, jak čápi odletěli, každý zvlášť. = Čápi odletěli. Každý jednotlivý čáp odletěl zvlášť.
  • La kolonoj havis ĉiu la alton de dek ok ulnoj. Ĉiu unuopa kolono estis tiel alta. - Každý sloup byl vysoký osmnáct loktů. Každý samostatný sloup byl tak vysoký.
  • Vin ĉiujn mi kore salutas. = Mi salutas vin. Mi salutas ĉiujn (el vi). - Všechny vás srdečně zdravím. = Zdravím vás. Zdravím všechny (z vás).
  • Ili ambaŭ estis bonaj homoj. = Ili estis bonaj homoj. Ambaŭ (el ili) estis bonaj homoj. - Oba byli dobří lidé. = Byli dobří lidé. Oba (z nich) byli dobří lidé.
  • Tio estas ĉio tre bona. = Tio estas tre bona. Ĉio (el tio) estas tre bona. - Všechno je to velmi dobré. = Je to velmi dobré. Všechno (z toho) je velmi dobré.

Sousloví

Zvláštní formou apozice je sousloví. V sousloví dvě nebo více slov spolupracují, aby vyjádřila něco speciálního. Jednotlivá slova v sousloví tvoří jakoby jedno složené slovo. Vyslovují se bez pomlky, ale píší se s pomlkou. Přesto to nejsou skutečné složeniny. Mluvnicky se s nimi jedná jako se samostatnými slovy.

  • Pluraj ŝtatoj-membroj informis pri sia preteco ampleksigi la instruadon de Esperanto. = ...ŝtatoj, kiuj estas membroj [de UNESKO]... - Mnohé členské státy informovaly o své připravenosti rozšířit výuku esperanta. = …státy, které jsou členy (organizace UNESCO)…

    Jak ŝtatoj, tak membroj mají koncovku J, protože jsou to dvě oddělená slova.

  • La Franca flago estas blua-blanka-ruĝa. - Francouzská vlajka je modro-bílo-červená.

    Dalo by se také říci blua, blanka kaj ruĝa, ale souslovná forma ukazuje, že se jedná o jednotnou barevnou kombinaci.

  • La fotoj ne estis koloraj, sed nigraj-blankaj. - Fotky nejsou barevné, ale černobílé.

    Dalo by se také říci nigraj kaj blankaj (černé a bílé), ale nigraj-blankaj (černobílé) více zdůrazňuje kontrast ke koloraj (barevné). Jedná se o druh fotografie.

  • Kio estos, tio estos, mi provos trafe-maltrafe. = ...mi provos, ĉu trafe, ĉu maltrafe, laŭ ŝanco. - Co bude, to bude, zkusím to třesky-plesky = ...zkusím to, buď třesky, nebo plesky, podle náhody. (P.S. Normálně se trafe-maltrafe překládá hlava-nehlava, ale v našem příkladě by to nešlo použít)
  • Vole-ne-vole li devis konsenti. = Ĉu vole, ĉu ne-vole, li devis konsenti. - Chtě nechtě, musel souhlasit. = Buď chtě, nebo nechtě, musel souhlasit.

  • Pli-malpli unu horon poste Marta eniris en sian ĉambreton en la mansardo. = Proksimume unu horon poste... - Víceméně po hodině Marta vešla do svého pokojíčku v mansardě. = Po přibližně jedné hodině…

    Někdy by se dalo říci pli aŭ malpli (více nebo méně), ale nemá to skutečně význam proksimume (přibližně).

Komentující apozice

Někdy se používají apozice, které nevyjadřují stejnou věc, nýbrž přidávají další informaci. Nejčastěji se přidává místo výskytu nebo původu. Takové komentující apozice nikdy nemají koncovku N. Můžeme je chápat jako zkrácenou vedlejší větu:

  • Prelegis interalie profesoro Kiselman, Svedujo. = ...Kiselman, kiu venas el Svedujo. - Přednášel mimo jiné profesor Kiselman ze Švédska.

    Také lze říci: ...Kiselman el Svedujo.

  • Ni vizitis Tokion, Japanujo. = ...Tokion, kiu troviĝas en Japanujo. - Navštívili jsme Tokio v Japonsku.

    Také lze říci: ...Tokion en Japanujo.

Zpět na začátek